Žijeme ve svobodné zemi a je třeba souhlasit s často opakovanou větou velkorysých přispěvatelů různorodých webových diskuzí o interiérech „Každý může mít doma, co se mu líbí“.
Na druhou stranu, nahlédneme-li v Čechách do běžných nekatalogových interiérů na jakékoliv stránce RK (v rámci své profese navštěvuji tyto stránky poměrně často), nebývá to mnohdy právě lichotivý pohled. Lidé u nás se očividně nedokážou oprostit od zbytečností, pořizují si často vybavení, a to nezávisle na tom, co už doma mají.
V porovnání se západní i jižní Evropou není pro Čechy bydlení na žebříčku priorit na předních místech. Není to jen můj dojem, že si lidé raději koupí drahé auto či elektroniku, nebo finance investují do nákladných dovolených, než aby věnovali část své energie zvelebení místa, kde se pohybují každý den a jehož atmosféra na ně má velký vliv. Výmluvy týkající se finančních prostředků jsou další oblíbenou obhajobou internetových diskutérů. Tady se ale velmi mýlí – příjemný interiér nemusí být nutně o statisících nebo dokonce miliónech. Pokud ale své jediné volné prostředky investujete do plazmy, u níž si budete kazit oči ze dvou metrů, „protože vám velká rohová sedačka z akce ve vašem dvanáctimetrovém obýváku jinou dispozici neumožnila“, pak se s osobitým stylem svého bydlení můžete rozloučit.
Osobitý styl bydlení, jaký mají např. Angličané, Skandinávci nebo Francouzi je zatím v Čechách hudbou budoucnosti (doufejme nicméně, že přijde doba, kdy se rozezní).
Obývák průměrného Čecha na http://bydleni.idnes.cz
Televizní pořady o bydlení ukazují vesměs, jak to vypadat nemá, články v časopisech píšou často novináři (čest výjimkám), kteří tento obor neovládají a ve většině případů píšou pro firmy, které je pochopitelně za cílenou za reklamu platí.
http://bydleni.idnes.cz
Jak se staví sen?
„Cenově dostupné” dekorace (kýče všeho druhu) a nábytek vzhledu „čas se zastavil v 80. letech” dnes na nás číhají v každém obchodním řetězci a na předních místech internetových vyhledavačů. Nemluvě o použitých materiálech a prapodivných replikách stylů, které jsou právě „in“.
http://www.umimeudelatdomov.cz
Je velká škoda, že lidé opomíjejí začlenění starožitností a věcí s tzv. duší. A právě tyto staré kusy, vesměs cenově dostupné, vytváří interiér útulný a přívětivý.
Abych se ale vyhnula generalizování, které sama nemám ráda, je nutno zdůraznit, že co se poměru kvalita - cena týče, bezkonkurenčním prodejcem na českém trhu, který zcela splňuje svou navrženou filozofii, je IKEA, jejíž levné výrobky navazují na tradiční skandinávský design. Na místě je rovněž zmínit, že kvalita provedení, ač mnohdy kritizována, zcela odpovídá cenové hladině, v níž se IKEA pohybuje – navíc se tím netají: „Cena odráží zvolené možnosti“ mají napsáno u téměř všech výrobků.
Lidé, kteří se o bytovou kulturu a design zajímají, se zase bojí být originální. Napodobují, chtějí bydlet tak, jak to vidí v časopisech. Důraz na tradici, kvalitu a důsledný průzkum trhu je u nás bohužel stále ojedinělý.
Podíváme-li se do historie bydlení minulého století v českých zemích, můžeme zřetelně vidět, že nábytek tehdy (50.-70. léta) vyráběný se současnému skandinávskému nábytku velice podobá. Skandinávci však na rozdíl od nás na svou historii dodnes navazují.
Český nábytek 60. léta a současný skandinávský
U nás je tradice obecně opomíjena, a pokud se v ní někde pokračuje, těžko se k nám tato informace dostává – většinou ji přeřvou reklamy obchodních řetězců nabízejících neuvěřitelně výhodné akce.
Kdo ale zájem má, ten si tyto vytrvalce najde. Jedna z těchto firem (pravděpodobně ta nejznámější) je původní rodinná firma na ohýbaný nábytek - TON, založená Michaelem Thonetem, jehož nejslavnější éra byla spjata zejména s českými zeměmi.
Tato návaznost na kvalitu dob minulých se projevila po revoluci v rozštěpení nábytkářských firem do dvou kategorií. K dostání byl luxusní nábytek za vysoké ceny nebo levný nábytek masové produkce. Trh však ovládly obchodní řetězce a pokles kvality nábytku byl odstartován...
Pojďme se ale společně ještě podívat na krátký průřez celým dvacátým stoletím
Lehká funkcionalistická moderna ale i nábytek romantizujícího stylu – tak by se dalo charakterizovat poválečné období, kdy tvorba nábytku navázala na vzory předchozích období. V českých zemích byly hlavním představitelem UP závody.
Poválečný sektorový nábytek
Ve 20. letech minulého století nahrazují secesní nábytek první kusy sestavovacího nábytku velkosériové výroby. Zasloužili se o to zejména zakladatel UP závodů Jan Vaněk a jeho partneři, když usilovali o moderní nábytkovou tvorbu. Právě jejich již zmíněná akciová společnost se stala největším nábytkářským koncernem v Evropě. Se svými pokrokovými názory na bydlení otevírali cestu k hodnotnějšímu bydlení široké veřejnosti. Jejich záměrem bylo lacinějším způsobem účelně vyřešit vybavení bytů nevelkých rozměrů s dostatkem úložných prostor. Odlehčené sestavy nábytku bylo možno různě kombinovat a doplňovat, čímž se lidem zařizování jejich bydlení značně zjednodušilo. Nábytek produkovaný v UP závodech byl dokonale zpracovaný, jednoduchých tvarů bez ozdob, subtilnější a lehčí, posazen na nožičky a řešen s využitím závěsných systémů. Byl to nábytek střídmý, elegantní, pohodlný a funkční.
Vaňkův skříňový nábytek z doby kolem roku 1924
UP závody, 1930 Adolf Loos Sektorová řada U 450, 60. léta.
V 50. a 60. letech kvantita bohužel zvítězila nad kvalitou. Vaňkův sestavovací nábytek se nicméně stal výchozí koncepcí i pro následující sektorové řady H a E UP závodů pod budoucím vedením.
Jeden takový sekretář jsme v našem projektu v minulosti ponechaly a využily jako knihovnu. Řekněte sami, není to krásný kousek?
Český nábytkářský funkcionalismus
Téměř v každé české domácnosti lze najít nábytek nesoucí patinu předválečné výroby, bohužel bývá často odklizený na půdu či do sklepa. Přitom každá pochromovaná židle či sestavovací komoda symbolizuje slavnou éru Spojených Uměleckoprůmyslových závodů v Brně, kde jako hlavní architekt pracoval Jindřich Halabala. Ve třicátých letech se tak rozšířila výroba, pro UP závody poněkud netypicky, na kovový nábytek z ohýbaných ocelových trubek. Český nábytkářský design byl opět na jednom ze svých vrcholů.
Jindřich Halabala se rovněž zasloužil o další vývoj praktického skladebného nábytku (skládal se na sebe a vedle sebe) pro nově vznikající malé byty v panelových domech.
Jindřich Halabala, UP závody, Čechy, 30. léta 20. stol.
Trendem konce dvacátých let až po konec let sedmdesátých bylo oprostit předměty od dekorů a zaměřit se na úpravu povrchů. Inovací nebyly jen nové hmoty, ale také nové konstrukce. Na výsluní se vyhříval nábytek z kovových trubek a zrcadlového skla, oblíbeným materiálem se stalo linoleum a guma. Zejména kvůli těmto materiálům působily interiéry mnohdy sterilně, neosobně a neútulně.
Funkcionalismus, 30. léta 20. století Robert Slezák, Bystřice pod Hostýnem
Dětský nábytek Vichr Brno, 40. léta 20. stol
50. léta
Montisektor
Z důvodu nutnosti snižování výrobních nákladů přichází postupně na trh novinka v podobě montisektoru, jenž se později stal filozofií firmy IKEA. Zatímco sektorový nábytek se skládal vedle sebe a na sebe, u montisektoru se jednotlivé díly smontovávaly k sobě. Monti 100 měl dvacet pět základních typizovaných dílců.
Monti 100 - časopis Stolařský magazín 11/2009 Monti 300
Dětský pokoj Monti Monti 300
UBOK
Jídelní část obývací místnosti Dětský pokoj s pracovním stolkem.
60. “báječná” léta
V šedesátých letech byla na nábytku patrná jeho lehkost, kónicky dolů se zužující nohy nebo podnoží. V oblibě byly světlé dýhy a parkety, koberce nezasahovaly pod úložný nábytek. Nábytek se v období šedesátých a sedmdesátých stal dostupným všem vrstvám společnosti. Ve druhé polovině 20. století se domácnost poprvé zařizovala po svatbě nebo po získání bytu, podruhé v období, kdy děti opouštěly domov a rodiče si zařizovali byt podle svých potřeb.
Retro styl 50. a 60. léta / EXPO 58 - Brusel
Světová výstava EXPO v Bruselu výrazně ovlivnila stávající trendy a přinesla do nábytkové tvorby vzdušnost a odlehčení. Podnoží křesel je nyní kovové a mnohem subtilnější, mnohdy je nahrazeno pouze jednou centrální nohou. Tvarování sedáku evokuje organické tvary, nejčastěji skořepinu.
Období retra je rozhodně neobyčejně inspirující.
Nábytek sedmdesátých let
Universal – jednoduchý design na úkor kvality
V roce 1971 přichází na český trh novinka - stavebnicový nábytek Universal vyráběný z dřevotřísky. Udržel se na trhu do konce devadesátých let a domnívám se, že není domácnosti, která by ho v tu dobu neměla.
Co se konstrukčních změn týče, zbavil se nábytek konce sedmdesátých let zcela nožiček, které nahradil plný sokl. Základem interiéru byly celoplošné koberce, do nichž byl rozložitý a těžký nábytek doslova zabořen.
Obývací a dětské pokoje, předsíně, ložnice, kanceláře, ředitelny, školy, nemocnice, čekárny… Univerzal dostál svému jménu a promítl jej prakticky všude. Nábytek se vyráběl pouze ve čtyřech sestavách, zato však měl 90 elementů!
Sektorový nábytek národního podniku Interiér Praha, Jitona
Sektorový nábytek byl pro svou schopnost elegantně vyřešit problém malých panelákových bytů velmi oblíbený. Zejména u mladší generace pak vítězil díky své cenové dostupnosti. Sektor se uplatnil nejdříve u skříňového nábytku v obývacích pokojích, později při zařizování předsíní, ložnic a také kuchyní.
Obývací pokoj U-550 C, Interiér Praha Sektorová kuchyně ASTA, Jitona n.p.
Čalouněná souprava, Jitona n.p. Obývací pokoj U-550 A, Interiér Praha n.p.
70. léta - od této etapy se bohužel již opravdu nemáme čím chlubit
Autentický obývací pokoj ze 70. let z výstavy Jak se žilo za Husáka, Ústí nad Labem
Ano, ano… tak tyto dekorace si pamatuji naprosto přesně, taky jsme měli doma “nazdobíno”...
„Bytové jádro“.
Léta osmdesátá
V osmdesátých letech nábytek ještě více zmohutněl a vytvářel monstrózní nábytkové sestavy. Obývací stěna se stala vrcholem bytové kultury v socialistickém Československu. Každý ji zkrátka musel mít, nezávisle na velikosti prostoru a bytové dispozici. Vyráběly se čtyři modely, z čehož je jasné, že se obývací pokoje podobaly jeden druhému jako vejce vejci. Sedací soupravy zabíraly téměř 2/3 plochy a byly umístěné na kobercích položených ode zdi ke zdi. Jednoduše “nádhera”, která se udržela až do devadesátých let.
Kuchyně a domácí oltář
Kdo neměl stěnu, neměl pořádný obývák!
Husákovo 3+1 pro základ státu – čtyřčlennou rodinu
Další fotky a informace možno nalézt zde :http://www.novinky.cz/bydleni/jak-na-to
Bydlení v letech devadesátých
90. léta minulého století byla ve znamení obrovských společenských změn. Lidé byli zahlcení nepřeberným množstvím produktů, které každý toužil mít už jen z toho důvodu, že předtím zkrátka nemohl.
A jaké nabídky přináší dnešní trh?
Doba se mění
První dobrou zprávou je, že lidé začínají mít obecně větší přehled. O bytovou kulturu a design se zajímají a zlepšuje se také jejich povědomí o estetice od oblečení až k tomu, v jakém prostředí žijí.
Druhou dobrou zprávou je, že tento zájem podporuje vznik a rozvoj kvalitních českých firem, takže kvalitní tuzemský nábytek, svítidla nebo doplňky už nemusíme hledat jen v historii.
Zdroje:
www.rukovetprosberatele.cz
www.czechdesign.cz/temata-a-rubriky
www.rukovetprosberatele.cz
www.expo58.blogspot.cz
www.rukovetprosberatele.cz
www.sypka.cz
www.designcabinet.cz
www.socikstylearchiv.blogspot.hk
www.blesk.cz
www.ceskatelevize.cz
www.n-i-s.cz
www.praha.idnes.cz
www.artplus.cz
www.abcnabytek.cz
www.nabytekprovsechny.cz
www.intena.cz
www.novoretro.net