Jistě ten pocit také znáte. Právě jste se vrátili z dovolené a jste nadšeni tamním stylem, okouzleni jedinečnou atmosférou a máte touhu alespoň kousek těch vzpomínek oživit a přenést k sobě domů. Inspirovat se tím, co se nám líbí, ať už u nás nebo v zahraničí, je ale něco zcela jiného, než se rozhodnout zařídit si své bydlení tady v Čechách ve stylu, který jsme poznali na báječné dovolené. Nezapomeňte, že bydlení, do kterého hodláte investovat čas a peníze, vám musí vydržet ještě nějaký ten rok. Proto doporučuji zkrotit euforii a vsadit na jistotu.
Samozřejmě, přiznávám, také obdivuji zahraniční styly. Líbí se mi nejen francouzské interiéry (ať už již zmíněný provence nebo styl pařížský), ale také kouzlo Toskánska, úžasné jsou interiéry v Thajsku se svým čistým designem, tmavým dřevěným nábytkem a sněhově bílou výmalbou i textiliemi … ano, z každého jsem nadšená, ale ani v jednom z nich bych tady v Čechách bydlet nechtěla.
Francouzské dekorace a nábytek ála Provence jdou stále na dračku. Zvláštní, nicméně je, že věci, které se u nás prodávají, se běžně v obchůdcích v Provence nevidí. Hmmm..., že by je vyráběli na zakázku do Čech? Vnést do interiéru Provence neznamená nakoupit spoustu různých cetek. Ty zkrátka nemůžou vrátit pocity, které v člověku Provence zanechala.
Dle mého názoru lze styl provence v našich končinách jemným způsobem přenést například na chalupu či do oblastí jižní Moravy. Zde může fungovat, ale do městských domů a bytů to zkrátka není to pravé ořechové.
Genius loci, tedy „duch místa“, v případě Provence není pouze levandule. Jde o mnohem komplexnější celek, zahrnující architekturu, materiály, přírodu, zvyky, kulturu, jídlo, stolování... V tomto kontextu je snad již zřejmé, že pokud se člověk do takovéhoto projektu pustí v našich končinách, nemůže vzniknout nic víc než nepodařený paskvil toho, co jsme si kdysi zamilovali. Důležité je si připustit, že specifikum dané určité oblasti je zkrátka nepřenosné. Zapadne jen tam, kam má… Sama jsem to zažila někdy dokonce i s jídlem. Doma už to nějak vůbec nechutnalo tak, jak jsem si pamatovala. V tu chvíli mi došlo, že chuť, kterou postrádám je těsně spjata s místem, mou tehdejší náladou, nadšením. Proto již delší dobu vozím domů jen vzpomínky a fotky.
Trváte-li stále na stylu provence, postupujte velmi jemně a obezřetně. Příkladem decentní „české La Provence“ může být dům manželů z Břeclavi, na jehož projektu jsme se před časem podíleli. Volte čisté linie, přírodní materiály, ponechte interiéru vzdušnost a volnost – jakoby jemně pofukoval vítr.
Netlačte na pilu a nepodléhejte kýči. Tohle si Provence opravdu nezaslouží...
Provence zkrátka a dobře vždy patřila a bude patřit jen Francouzům. Pouze tak je sama sebou. Důkazem toho je i počin českého páru, který se rozhodl pořídit dům v Provence, do kterého se před patnácti lety zamiloval. Do kouzelného prostředí s výhledem na nádherné azurové moře si přivezli nábytek a ostatní vybavení z Čech a kouzlo kraje levandulí je rázem pryč, nemyslíte?
Vsadili jste raději na jistotu a pořídili si sedačku v neutrálním odstínu? Vaše oblíbená barva zdobí místnosti jen opatrně na polštářcích a drobných dekoracích?