Často se u našich klientů opakuje požadavek: přejeme si v obýváku zajímavý obraz. Tak jako nedávno u našich klientů v Bratislavě.
Majitelé nemovitostí většinou nejsou sběratelé umění. Jejich přáním je mít doma barevné pozitivně naladěné dílo. Daly jsme se tedy s kolegyní Zuzkou Wiesnerovou do hledání. Rozhodly jsme se, že se zaměříme na mladé umělce.
Po nějaké době jsme ovšem začaly mít pocit nesplnitelného úkolu. Měsíce chození po galeriích, celé noci na internetu a pořád nic, co by se blížilo našim představám. Nic, co by vytvořilo duši krásného moderního domu, ve kterém žijí mladí manželé se dvěma rozkošnými malými dětmi. Takový interiér vyžaduje pozitivní a originální umělecké dílo. A my navíc chtěly, aby se obraz stal dominantou celého prostoru. Místa na něj bylo dost. Chvíli jsme sice s majiteli váhaly, jestli pořídit dva na sebe navazující obrazy, ale nakonec jsme zvolily jeden velký. Takový, který se bude hodit jak do interiéru, tak k osobnostem členů rodiny.
Zjistily jsme, že většina dnešních umělců se vyžívá v depresivních motivech, používá mdlé barvy, u některých jsem si dokonce nebyla jistá, zda je vůbec mohl vytvořit duševně zdravý jedinec. Copak se něco takového dá pořídit pro rodinu s dětmi?! Kdepak, chtěla jsem něco pozitivního. Něco, co dokáže člověku ráno po probuzení zvednout náladu a večer po perném dni ho nabýt pozitivní energií. Na plochu, která dominuje celé místnosti, přeci neumístím vrchol deprese. Už dost na tom, že jsem z toho hledání byla celý měsíc v depresi já...
Nedávno jsem četla text jedné paní o mladých umělcích. S ním se tedy naprosto ztotožňuji:
"Mladí lidé jsou dnes pod mnohem větším tlakem a patří to jaksi k době. Hledají různými malířskými technikami cestu ven ze svých depresi a psychických problémů inspiračními drogami. Jejich díla pak postrádají respekt ze života a mnohdy se rovnají dílům, která nahání hrůzu a jsou tak scestné,ze se dají hodnotit jako nelidské. Zlo,násilí a hrůzy a běsy, které oni díky svým depresím promítají na papír, se navždy zaznamená do podvědomí nás všech. Srdce mi poskočí, když vidím pěkné kresby a milé obrázky,které můžou viset i v dětském pokoji."
Když už na mě v interiérových galeriích konečně vykouklo něco, na co se dalo koukat, nebylo to zase dostatečně velké...
Po pár měsících se na nás konečně usmálo štěstí. Jmenuje se Lubor Drgáč a je z Hodonína na Moravě. Jeho obrazy jsou sice abstraktní, ale naprosto pozitivní. Z kraje vína a krásné přírody přece nemůže přicházet nic smutného a depresivního. A co víc, obrazy byly přesně tak velké, jak jsme potřebovaly. Úžasné! Na něčem takovém se už dá stavět, vybírat další barevné doplňky do místnosti a konečně se vším pohnout. Teď ještě, co na náš „úlovek“ řeknou majitelé domu...
Dopadlo to dobře. I jim krásný barevný obraz Lubora Drgáče padl do oka. Takže teď ještě najít vhodnou plastiku, kterou by si majitele v obýváku přáli. Ale o tom až příště.
Lubor Drgáč (26. 10. 1960)
Vystudoval Střední průmyslovou a uměleckou školu v Uherském Hradišti ve třídě profesora a akademického malíře Františka Nikla, trvale žije v Hodoníně. Jeho rozměrná díla jsou ovlivněna hlavně jihomoravskou přírodou.